Ráno snídaně a že prý nás odvezou autem na autobusovou zastávku do Boğazkale. Vesnička poblíž, prý velmi hezká. Z patnácti lidí, kteří nás včera večer obklopovali, se s námi rozloučilo jen pár.
Po ránu je zima, jsem nastydlý. Kašlu, až si trhám pláce. Čekáme na autobus (dolmuš), každou chvíli kolem nás projíždí malý valník tažený jedním koněm. Dolmuš má jet v devět, to je za chvilku.
Ale nakonec dolmuš odjíždí až v půl dvanácté. Jede tolik lidí, že se málem nevejdeme, batohy máme na klíně. A v Boğazkale nic - a tak jdeme navštívit místní památku: Yozgat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat